Den Kapitálu připadá v roce 2026 na 10. července

V roce 2026 jsme v České republice pracovali 190 dní na příjmy 4,8 milionů pracujících. Zbývajících 175 dní budeme pracovat na zisky 107 tisíc zaměstnavatelů a dalších vlastníků kapitálu. Ve srovnání s Německem vydělávala naše ekonomika na příjmy pracujících o 30 dní méně. Kvůli tomu, že v České republice připadá větší část HDP na zisky než v Německu, zůstává každému pracujícímu v průměru o 155 314 Kč ročně méně.

O čem je Den kapitálu?

Den kapitálu představuje symbolický mezník v kalendářním roce, který na základě statistických údajů rozděluje rok na dvě části. V té první ekonomika vytváří hodnotu odpovídající příjmům pracujících. Toto období v roce 2026 končí 9. července. Od 10. července ekonomika vytváří hodnotu odpovídající ziskům zaměstnavatelů a vlastníků kapitálu.

Kolik dní ekonomiky zemí pracují na zisky zaměstnavatelů a vlastníků kapitálu

Proč je velký podíl zisků na HDP v ČR problém 

Česká republika se dlouhodobě potýká s problémem nespravedlivě nízkých mezd ve srovnání s produktivitou. Zaměstnanci vytvářejí svou prací mnohem větší hodnoty, než dostávají ve svých mzdách. O co jsou nižší mzdy, o to jsou vyšší zisky. Nadprůměrné zisky jsou výsledkem převahy zaměstnavatelů a vlastníků kapitálu nad pracujícími na trhu. Nespravedlivě nízké příjmy pracujících omezují jejich možnosti rozvíjet své schopnosti, zajišťovat svým dětem podnětné zázemí a mimo jiné prohlubují nerovnost příležitostí. V souhrnu nespravedlivé odměňování podlamuje další ekonomický rozvoj celé země, a tím i životní úroveň nás všech.

Další problém spojený s nadprůměrnými zisky spočívá v jejich ohromném odlivu z České republiky. Prostřednictvím dividend a zmanipulovaných vnitropodnikových cen odplyne z ČR do zahraničí přibližně 1 000 miliard Kč. Výsledkem je opět omezení rozvoje ekonomiky.

Nadprůměrný podíl zisků na HDP se promítá také do prohlubujících se příjmových a majetkových nerovností a vytváří velmi nepříznivé důsledky. Majetková nerovnost je v ČR největší ze všech postkomunistických zemí s výjimkou Ruska. Důležité přitom je, že lví podíl na ziscích si přivlastňuje malá hrstka nejbohatších. Ti ve svých rukou drží obrovskou ekonomickou moc, která jim prostřednictvím vlastnictví médií umožňuje ovlivňovat témata veřejné debaty. Ekonomickou moc lze financováním politických kampaní také transformovat v moc politickou a zajistit, že politický proces bude upřednostňovat jejich potřeby a zájmy. Takto rozsáhlé nerovnosti ve svých důsledcích narušují politickou rovnost mezi občany, a tím deformují demokracii. Výsledkem jsou propastné rozdíly mezi jednotlivými skupinami při prosazování jejich zájmů a zajetí státu vlivnými zájmovými skupinami. Příliš málo lidí vlastní příliš mnoho a výsledkem je nastupující oligarchie.

Co s tím?

I. Zvyšování průměrné mzdy v závislosti růstu produktivity práce

Česká minimální mzda patří k nejnižším v EU a neodpovídá výkonu naší ekonomiky. Od roku 2025 se minimální mzda zvyšuje automaticky podle předem nastavených pravidel tak, aby se postupně přibližovala průměrné mzdě a v roce 2029 dosáhla zhruba 47 % průměrné mzdy. Pro rok 2026 to znamená minimální mzdu ve výši 22 400 Kč, tedy přibližně 43 % průměrné mzdy. Toto zvyšování je však pomalé a je třeba je urychlit.

II. Posílení odborů a uzavírání kolektivních smluv

Výše příjmů zaměstnanců není určována primárně jejich zásluhami a píli, ale jejich vyjednávací silou. Vysoký podíl zisků na HDP odráží abnormálně vysokou vyjednávací sílu zaměstnavatelů oproti zaměstnancům oproti zahraničí. Znevýhodnění zaměstnanců vůči zaměstnavatelům na trhu práce dokáže účinně dokáže kompenzovat odbory. Důkazem toho je skutečnost, že zaměstnanci pracující v podnicích s uzavřenou kolektivní smlouvou mají o 17 % vyšší mzdy, berou tedy o 102 660 Kč více a ještě k tomu pracují o 4, 4 hodiny měsíčně méně. Odborové organizování se tedy svým členům vyplácí. Ještě lepších výsledků by bylo možné dosáhnout s kolektivními smlouvami vyššího stupně, které by upravovali podmínky zaměstnanců v celých odvětvích.  Podíl zaměstnanců v odborech ČR je však malý a je třeba ho zvětšit.

III. Podíl zaměstnanců na ziscích a právo na spoluúčast při řízení podniků

Další cestou, jak snížit abnormální podíl zisků na HDP, je umožnit zaměstnancům podílet se na ziscích firem. V této souvislosti lze uvažovat o několika cestách. Tou první je podpora rozšiřování současných programů zaměstnaneckých akcií. V těchto programech si zaměstnanci mohou buď pořídit určitý počet akcií firmy bezplatně, nebo za zvýhodněnou cenu. Případně po odpracování určitého počtu let získávají právo nakoupit akcie firmy v budoucnu za předem stanovenou, často zvýhodněnou cenu. Pokud hodnota firmy roste, mohou zaměstnanci akcie prodat za vyšší cenu, než byla jejich pořizovací cena, a vydělat na tom.

Posílení postavení zaměstnanců na pracovišti lze podpořit také rozvíjením již dnes fungující spoluúčasti zaměstnanců na řízení podniků. V akciových společnostech s více než 500 zaměstnanci mají zaměstnanci právo volit třetinu členů dozorčí rady. Postavení zaměstnanců lze v této souvislosti posílit několika způsoby. Je možné snížit minimální počet zaměstnanců potřebný pro získání práva volit své zástupce do dozorčí rady z 500 na 250 nebo tento limit zcela zrušit. Dále je možné umožnit zaměstnancům volit své zástupce také do představenstva či správní rady, podobně jako v Německu. V úvahu připadá také zvýšení podílu zástupců zaměstnanců z jedné třetiny na vyšší podíl.

IV. Reforma zdanění práce a kapitálu

Český daňový systém se v evropském srovnání vyznačuje jedním z nejvyšších daňových zatížení práce a jedním z nejnižších zdanění kapitálu a velkých majetků. Fakticky tak dotujeme vysoké příjmy a vznik velkých majetků. Náš daňový systém lze vrátit do rovnováhy progresivním zdaněním příjmů fyzických i právnických osob a zrušením daňových výjimek zvýhodňujících majitele velkých majetků. Nutné je také reformovat zdanění nemovitostí podle zahraničních standardů tak, aby zohledňovalo počet vlastněných nemovitostí i jejich hodnotu. Stejně tak je potřeba zohlednit způsob využití majetku. Zdanění nemovitostí sloužících k bydlení by mělo být nižší než zdanění nemovitostí určených k pronájmu či jiným komerčním účelům. Tyto daňové změny umožní snížit zdanění zaměstnanců a drobných OSVČ a dorovnat výpadky státních příjmů vyšším zdaněním kapitálu podle evropských standardů. 

V. Odbourávání nespravedlností v odměňování mužů a žen

Vysoké zisky v ČR mají částečně svůj původ i v nerovném odměňování mužů a žen, v němž je ČR druhou nejhorší zemí v EU. Podle výzkumů z roku 2024 ženy v ČR vydělávají v průměru o 18,5 % méně než muži, zatímco průměrný rozdíl v EU činí 11,1 %. O co méně zaměstnavatelé zaplatí ženám oproti mužům na mzdách, o to vyššího zisku dosahují. Genderové stereotypy, diskriminace a větší podíl v péči o rodinu a domácích pracích znevýhodňují ženy a snižují jejich vyjednávací sílu na trhu práce. Řešením je nejen transparentnost v odměňování, ale v neposlední řadě také podpora zapojení mužů do péče o rodinu a domácích prací, systematická činnost kontrolních orgánů a stíhání diskriminačních praktik.

VI. Boj s vysokými cenami bydlení

Velká část kapitálových příjmů je spojena s prodejem či pronájmem nemovitostí. Česká republika patří k zemím s nejvyššími náklady na bydlení v EU. Nejhorší je situace ve velkých městech. V Praze je potřeba 15,9 ročních mezd na koupi bytu, zatímco v Bratislavě 13,9, v Berlíně 8,4 a ve Vídni 8,1. Nepříznivá je situace také v oblasti nájemního bydlení, které tvoří hlavní složku nákladů na bydlení. Zatímco v EU vydávali lidé v roce 2024 na bydlení v průměru 19 % svých příjmů, Češi vydávali 22 % a dnes již 28 %. Ve velkých městech navíc více než 25 % obyvatel vydává na bydlení přes 40 % svých příjmů.

Příčinou vysokých cen bydlení u nás není pouze nedostatečné tempo výstavby nových bytů, ale také chybná bytová politika a spekulace. V ČR prostřednictvím daňových úlev na hypotéky nezohledňující počet počet vlastněných nemovitostí a nízkými majetkovými daněmi podporujeme pětinu nejbohatších obyvatel ve skupování nemovitostí. Ve výsledku tak česká bytová politika přispívá tak k prohlubování nerovností, přehřívání poptávky a zvyšování nákladů na bydlení všem ostatním. Dalším problémem je řetězení krátkodobých nájemních smluv bez omezení zvyšování nájemného. Výsledkem je prudký růst nájmů, který v Praze a Brně činí 7–10 % ročně. Je potřeba zamezit řetězení nájemních smluv obdobným způsobem jako u pracovních smluv podle principu „3× a dost“. Výše nájemného dnes neroste především kvůli růstu nákladů spojených s pronajímáním bytů, ale zejména kvůli dlouhodobému nedostatku bytů na trhu. Proto by bylo vhodné snížit maximální zákonnou hranici pro zvýšení nájemného u smluv uzavřených na dobu neurčitou z dosavadních 20 % za období tří let na nižší hodnotu.

Metodika

Výpočty vycházejí z dat Evropské komise o upraveném podílu mezd na HDP (Adjusted Wage Share). Tento ukazatel vyjadřuje, jak velká část výkonu ekonomiky připadá pracujícím (zaměstnancům a OSVČ bez zaměstnanců) a jak velká část připadá zaměstnavatelům a dalším vlastníkům kapitálu. Z těchto údajů jsme pro každou zemi Evropské unie získali poměr, v jakém si HDP rozdělují na jedné straně zaměstnanci a OSVČ a na straně druhé zaměstnavatelé a další vlastníci kapitálu. Následně jsme tento poměr vynásobili počtem dní v roce, čímž jsme získali počet dní, po které ekonomiky jednotlivých zemí vytvářejí příjmy pro pracující, a počet dní, po které vytvářejí zisky pro zaměstnavatele a vlastníky kapitálu.

Při výpočtu částky, o kterou pracující v České republice v průměru přicházejí kvůli nižšímu podílu na HDP, jsme opět využili data Evropské komise. Nejprve jsme vypočítali nominální HDP České republiky připadající na jeden den tak, že jsme odhadované HDP pro rok 2026 vydělili počtem dní v roce. Takto získanou hodnotu jsme následně vynásobili rozdílem mezi počtem dní, které česká ekonomika věnuje příjmům pracujících, a počtem dní v porovnávaných zemích. Výslednou částku jsme poté vydělili celkovým počtem zaměstnanců a OSVČ bez zaměstnanců v České republice podle údajů za 1. čtvrtletí roku 2026. Tím jsme získali průměrnou roční částku připadající na jednoho pracujícího.

Přejít nahoru